Archiv pro rubriku: Tisková zpráva

Smrkání, kašlání, kýchání: Co Čechy irituje nejvíce?

Konečně se po dlouhé zimě blíží příjemné jarní dny. Mnozí z nás však mají tento čas spojený také s nepříjemnostmi, a to zejména kvůli nástupu různých alergií. Proto se STEM/MARK rozhodl nahlédnout do chování Čechů při jedné z nejběžnějších aktivit spojené s alergiemi – při smrkání.

Co nás irituje nejvíce?
Čtyři z pěti Čechů považují smrkání bez kapesníku za neslušné, přičemž ženám to vadí znatelně více než mužům. Podobně je tomu v případě, kdy v naší blízkosti někdo popotahuje. Polovinu to sice rozčílí, ale nic neříká. Ženy častěji zareagují, buď nabídnou dotyčnému kapesník, nebo dokonce uštědří napomenutí. Nejvíce nám však u ostatních vadí neustálé pokašlávání.


Co se týká návyků při smrkání, je zřejmé, že navzdory větší šetrnosti vůči životnímu prostředí jsou látkové kapesníky už překonané, a to především mezi ženami. Zatímco tři čtvrtiny žen upřednostňují použití papírových kapesníků a pouze desetina preferuje látkové, mezi muži je obliba látkových o něco vyšší, dává jim přednost pětina z nich. Podobně velký je i rozdíl mezi mladou generací preferující papírové kapesníky a lidmi staršími, více udržujícími tradici látkových. Jen nepatrná část populace kapesníky nepoužívá vůbec.

Při nákupu papírových kapesníků má desetina (častěji ženy) svoji oblíbenou značku a většina uživatelů se rozhoduje i podle počtu vrstev.

Jak smrkáme?
Zajímavý je pohled na to, zda ke smrkání potřebujeme obě ruce nebo si vystačíme jen s jednou. Celkově je tento poměr 3:1 ve prospěch „obouruč“, i když většina v případě nouze zvládne smrkat i jednou rukou. Zcela bez kapesníku smrkají hlavně muži. Mezi ženami je smrkání bez použití kapesníku spíše ojedinělé chování, většinou to ani neumí nebo to nikdy nezkoušely.

Kdy smrkáme?
Smrkání není ovšem spojeno pouze s alergiemi nebo nemocemi, ale také s řadou dalších situací, jako je přechod ze zimy do tepla, po pálivém jídle nebo ráno po probuzení. Nutkání ke smrkání v těchto situacích je znatelně silnější mezi ženami než mezi muži. Ženy navíc dodávají jako další příčinu i pocit dojetí.

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 513 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.

Kontakt: Romana Imríšková,

Češi se považují za SPOTŘEBITELE II. KATEGORIE

Přesně před 55 lety (15. března 1962) přišel americký prezident J. F. Kennedy se čtyřmi základními spotřebitelskými právy a odstartoval tak novou éru ochrany spotřebitelů.

Mezi tato práva patřilo právo na bezpečnost výrobků a služeb, právo na informace, právo volby (právo na výběr) a právo být slyšen, které se v první řadě týká reklamací. V roce 1983 vyhlásila Celosvětová spotřebitelská organizace (Customer International) 15. březen Mezinárodním dnem spotřebitelů.

Zároveň byla čtveřice Kennedyho tezí doplněna o další 4 spotřebitelská práva, a to právo na uspokojení základních potřeb, právo na náhradu, právo na spotřebitelskou výchovu a právo na zdravé životní prostředí.

Podle posledního výzkumu agentury STEM/MARK se více než 7 z 10 českých respondentů považuje za spotřebitele II. kategorie a dvě třetiny osob se domnívají, že český spotřebitel není dostatečně chráněn. V porovnání se zbytkem Evropy je jeho postavení hodnoceno jako horší a to hned v několika různých oblastech. Mezi více kritické patří spotřebitelé mezi 45-59 lety a také lidé žijící v Praze.

 

Důvodem špatného postavení, který zmiňuje nejvíce dotazovaných, je horší kvalita potravin proti například německému či rakouskému trhu. Více než polovina spotřebitelů také soudí, že český trh je pro nadnárodní firmy druhořadý. Horší postavení českého spotřebitele může být také dáno nízkou mírou znalosti spotřebitelských práv, tuto variantu podle agentury STEM/MARK uvádí polovina spotřebitelů.

V českém prostředí se objevuje několik kauz, které rezonují veřejným prostorem. V minulých týdnech, na přelomu února a března, se v médiích znovu objevila diskuze na téma dvojí kvality potravin a s tím související horší postavení českého spotřebitele. Není proto divu, že podle výsledků agentury STEM/MARK je tato kauza vnímaná jako nejdůležitější a 9 z 10 spotřebitelů ji považuje za závažnou. Stejně známá je však také kauza Dieselgate, která se týká automobilového koncernu Volkswagen a nepřímo tím i automobilky Škoda. Tuto kauzu považuje za závažnou více než 70 % spotřebitelů a v důležitosti ji řadí na druhé místo. Třetí místo patří kauze dvojí kvality a ceny výrobků drogerie dm v porovnání českého a německého trhu.

Většina českých spotřebitelů je v deklarování svých reakcí poměrně radikální. Průzkum agentury STEM/MARK ukazuje, že v případě jakéhokoliv klamání dvě třetiny spotřebitelů odchází k jiné značce či produktu.  Stížnost státní instituci by neváhali poslat 3 z 5 spotřebitelů a třetina by dokonce uvažovala o podání žaloby na výrobce.

Z výzkumu dále vychází, že český spotřebitel má tendenci rozhodovat se při nákupu více podle ceny než podle kvality. Lidé se cítí pod tlakem – nemají se jak bránit velkým korporacím a domnívají se, že je český spotřebitel pro výrobce a dovozce nevýznamný. Zároveň však poukazují na to, že si spotřebitel nechá všechno líbit a nezná svá práva.

Tento postoj možná změní Dieselgate. Ve výzkumu STEM/MARK deklarovala polovina dotázaných případnou ochotu připojit se k hromadné žalobě, v případě, že by jejich automobil patřil mezi ty s upraveným SW. A téměř stejný počet lidí říká, že by požadovali stejné odškodnění jako v USA.

Výzkum realizovala agentura STEM/MARK na reprezentativním vzorku populace ve věku 18-65 let o velikosti 803 respondentů. Šetření proběhlo v březnu 2017.  

Kontakt: Zbyněk Bureš, 773 602 603;

Čechy pořízení auta na operativní leasing příliš neláká

Operativní leasing není pro fyzické osoby prozatím tak atraktivní, jak by si automobilky a leasingové společnosti přály. Svůj příští vůz jím chtějí financovat pouhá 2 % Čechů.

Osobní automobil patří v dnešní době k běžné výbavě domácnosti. Aktuálně pouze necelých 6 % Čechů uvádí, že auto nemají, a ani jej nechtějí (častěji jsou to lidé nad 45 let věku, Pražané a obyvatelé dalších velkých měst s dobře fungující MHD). Podíl na rozhodování domácnosti o pořízení auta deklarují tři čtvrtiny dotázaných. Prim hrají stále ještě muži, jichž o pořízení rozhoduje téměř 40% (proti 22% žen; ty však v 54% o pořízení spolurozhodují).

Jen každý sedmnáctý respondent uvádí, že svůj současný automobil pořídil prostřednictvím operativního leasingu, a pouze každý pětadvacátý o něm alespoň uvažuje jako o možnosti financování svého příštího vozu. Při uvážení všech dalších možností financování pouze dva lidé ze sta opravdu plánují pořídit svoje příští auto pomocí operativního leasingu. Pro srovnání: financovat auto z úspor hodlá každý čtvrtý a úvěrem každý dvacátý respondent. Pro úplnost je třeba dodat, že téměř třetina Čechů zatím nemá jasno v tom, jak bude pořízení svého dalšího automobilu financovat.

 

 

Pozitivnější postoj k operativnímu leasingu mají lidé s VŠ vzděláním, lidé, kteří si plánují pořídit své další auto jako nové, a lidé s dobrou informovaností o operativním leasingu. Mezi nejčastěji zmiňované výhody operativního leasingu patří, že není třeba řešit prodej vozidla a skutečnost, že při opakovaném využití mohou lidé stále jezdit v podstatě novým autem.

Naproti tomu hlavními bariérami operativního leasingu je fakt, že kupující nikdy nezíská automobil do osobního vlastnictví, a víra, že v době pořízení auta bude mít člověk dostatek úspor, aby si mohl vůz koupit ze svého.

Obecné povědomí o operativním leasingu je rovněž relativně nízké. Dobrou informovanost (včetně přímé zkušenosti) deklaruje pouze 17 % respondentů, častěji jsou to muži, lidé v produktivním věku, vysokoškoláci a respondenti, kteří si plánují pořídit svůj příští automobil jako nový. Není bez zajímavosti, že polovina Čechů se špatnou znalostí operativního leasingu upřednostní před pořízením zcela nového automobilu pořízení ojetiny.

 

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 512 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.

E-shopy lákají ženy svou rychlostí, muže zase na nižší ceny

Jak je na tom česká populace s nakupováním na internetu? Kdo na internetu nakupuje a z jakých důvodů? A naopak kdo jsou ti, co e-shopům příliš nefandí a co je k tomu vede? Jaké zboží se přes e-shopy nejčastěji nakupuje? A které internetové obchody patří mezi ty nejznámější? Právě na tyto otázky hledala v únorovém reprezentativním výzkumu odpovědi agentura STEM/MARK.

Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK vyplývá, že více než dvě třetiny populace (70 %) nakupují prostřednictvím internetu. Mezi pravidelně nakupující internetové zákazníky patří častěji muži, mladší lidé (18-29 let), vysokoškolsky vzdělaní a lidé z velkých měst, především pak z Prahy. Mezi těmi co na internetu doposud nenakupují, ale tuto možnost do budoucnosti zvažují, patří především lidé s nižším vzděláním (základní či vyučen). Naopak mezi ty, kteří nenakupují přes internet a ani to nezvažují, patří lidé starší 60 let.

Mezi důvody, proč lidé nenakupují přes internet, jsou uváděny: absence či nevyužívání internetu, nemožnost si zboží prohlédnout či vyzkoušet, tedy preference kamenných obchodů a nedůvěra či špatná zkušenost, která se týká především problémů s reklamací zboží. U starších lidí je často tím hlavním důvodem právě absence internetového připojení, nebo to, že internet sami nevyužívají. Kamenné obchody pak preferují především lidé z Moravy.

Výhodu nakupování po internetu lidé spatřují především v pohodlnosti, rychlosti a úspoře času, ale mnohdy i peněz. Zboží na internetu je univerzálně dostupné, tedy lze sehnat i to, co v kamenných obchodech běžně chybí. Další výhodou je i srovnávání cen, mnohdy lze konkrétní typ zboží porovnávat skrze více internetových obchodů zároveň. Zatímco ženy upřednostňují častěji rychlost a úsporu času, muži častěji spoléhají na nižší ceny. Mladí lidé oceňují i výběr ze širokého sortimentu. E-shopy můžou být zároveň i místem určité inspirace. Jeden z respondentů k tomu dodává: „Na internetu spíš hledám inspiraci a pak si to koupím v kamenném obchodě.“

Nejčastěji se na internetu nakupuje elektronika, oblečení, zboží pro dům a zahradu, sportovní a turistické vybavení či kosmetika a parfémy. Šedesátníci a starší častěji nakupují zboží pro dům a zahradu, mladší zase elektroniku a dětské zboží. U vysokoškolsky vzdělaných lidí pak převažuje sportovní a turistické vybavení či knihy. Novým trendem začíná být i nákup potravin přes internet a to především pro lidi z větších měst (Praha) a vysokoškolsky vzdělané. Ohledně konkrétního internetového obchodu byla nejvyšší míra spontánní znalosti zaznamenána u Alzy.cz. Vybavily se i internetové obchody jako Mall.cz, CzechComputer.cz či Aukro.cz.

Marketingového výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím telefonického dotazování (CATI) se zúčastnilo 500 osob reprezentujících českou populaci.

Okamžité platby

Expresní platby využívá jen každý desátý Čech, polovina by ale měla zájem o platby okamžité

Mít účet v bance je dnes již prakticky samozřejmostí, má jej 9 z 10 Čechů. Nepřekvapí, že většina majitelů bankovních účtů je (mimo jiné) využívá k platbám bankovním převodem. Čtvrtina Čechů uskuteční 4-5 plateb za měsíc. Je některá z nich tzv. expresní platbou? A jak se Češi staví k připravovaným okamžitým platbám? Budou za ně ochotni bankám platit něco navíc? A kolik by poplatek za ně měl činit, aby byl pro většinu akceptovatelný? Na to se zaměřil jeden z posledních výzkumů agentury STEM/MARK.

Polovina dotázaných ze svého účtu měsíčně provede maximálně pět plateb, každý patnáctý člověk účet sice má, ale platby neprovádí vůbec. Kdo účet naopak nemá, jsou častěji mladí lidé, respondenti bez maturity a lidé, kteří bydlí v nájmu. Expresní platby aktuálně využívá každý desátý respondent, častěji jsou to Pražané a klienti mBank. Dvě třetiny uživatelů expresních plateb ale provádějí jen jednu takovouto operaci měsíčně.

Zájem o možnost využívat u své hlavní banky okamžité platby deklaruje polovina dotázaných, častěji se jedná o mladé lidi do 29 let a současné uživatele expresních plateb. Tito respondenti by převážně prováděli jednu až tři okamžité platby měsíčně a 8 z 10 z nich je také ochotných za takovou službu zaplatit 10, popřípadě až 20 Kč za jednu platbu.

Zájem o okamžité platby naopak častěji nemají lidé nad 45 let věku, respondenti s maturitou a lidé, kteří nevyužívají expresní platby. Převážná většina z nich říká, že tuto službu nepotřebuje (ať už proto, že své platby neodkládají na poslední chvíli, současná rychlost standardní platby jim stačí, nebo z jiných důvodů), další se obávají, že by nebyla zdarma a nechtějí za ni platit.

Okamžité platby jsou nepřímým nástupcem, tzv. expresních plateb. „Expresní platba“ je prioritní, resp. přednostní příkaz k úhradě, za jehož podání banky požadují příplatek obvykle 100 – 200 korun. Expresní platba garantuje připsání prostředků na účet příjemce ve stejný pracovní den. Naproti tomu „okamžité platby“ jsou platby, které jsou připsány příjemci na účet takřka okamžitě bez ohledu na víkendy a svátky, a to za zlomek ceny expresních plateb. Pravidla a infrastrukturu pro okamžité platby v ČR v současnosti připravuje pracovní skupina složená ze zástupců ČNB, České bankovní asociace a komerčních bank.

 

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 512 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.

 

Úspěšný youtuber? Kreativní a nápaditá osobnost

YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Agentura STEM/MARK se rozhodla zjistit, jestli Češi YouTube sledují, které tematické oblasti je zajímají, kolik času na YouTube sledováním a vyhledáváním videí stráví, nebo jaký je budoucí potenciál serveru YouTube. Zajímalo nás také, jak se internetová populace staví k fenoménu tzv. youtuberů.

Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK vyplývá, že většina internetové populace (94 %) YouTube zná. Více než čtyři pětiny YouTube sami využívají ke sledování a vyhledávání videosouborů. Mezi lidi, kteří sledují YouTube denně (35 %), patří častěji muži a mladší generace (15-29 let). Naopak pro jednu pětinu starší generace (45-59 let) je YouTube stále neznámou platformou. To znamená, že zatímco téměř všichni z mladší generace, kteří YouTube znají, jej zároveň i sledují, s rostoucím věkem se sledovanost již lineárně snižuje. Deklarovaná průměrná doba, kterou aktivní účastníci jako celek stráví sledováním a vyhledáváním videí, je pak přibližně 6-7 hodin týdně.

U těch, kteří sledují YouTube, je zájem především o hudbu (81 %), zábavu obecně (48 %), filmy a seriály (46 %) či vzdělávání se (24 %). Mírnější zájem je pak o sport, hry a kulturu. Zatímco muži se zajímají především o sport, hry a zprávy, ženy sledují častěji téma zdraví. Muži se zdají být vzhledem k tématům a informační hodnotě náročnějšími diváky. Pro lidi s nižším vzděláním a lidi z menších obcí (do 5 tisíc obyvatel) je zajímavé častější sledování formátu 360 stupňů, které umožňuje interaktivně cestovat po světě.

Popularita YouTube byla potvrzena i prostřednictvím některých výroků respondentů. Více než polovina z těch, kteří YouTube sledují, se domnívá, že jeho sledování může vést až k závislosti, ale také, že se díky němu cítí být informovanější. Téměř polovina pak  zastává názor, že YouTube plnohodnotně nahrazuje televizi. Jedna třetina lidí si dokonce dokáže představit adresu YouTube.com jako domácí stránku. 

Výzkum agentury STEM/MARK sledoval i znalost ohledně youtuberů a více než tři čtvrtiny internetové populace povědomí o nich potvrdilo. Alespoň jednoho youtubera sleduje jedna pětina internetové populace. Sledování youtuberů je opět doménou převážně nejmladší generace. Na osobě youtubera jeho diváci nejvíce oceňují kreativitu či nápady, vtip a osobitý projev. Z tematických žánrů nejvíce táhnou vlogy (video blog), let ‘s play (videozáznam z průběhu hraní hry). U žen je specifickým stylem tzv. beauty (módní a kosmetická videa). Mezi nejoblíbenější zmiňované youtubery patří např.: FattyPillow, GoGoMan či Haggy.

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 505 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.

Čechům chybí motivace k třídění odpadu

S Novým rokem přicházejí i novoroční předsevzetí, která nemusejí zlepšit pouze náš osobní život, ale i život v našem okolí.  Agentura STEM/MARK se rozhodla zjistit, jestli Češi třídí odpad, případně který více a který méně, identifikovat bariéry, které nám v třídění odpadu brání, a stupeň (ne)znalosti správných způsobů třídění. Přemýšlíme vůbec o tom, jak ve svém každodenním životě ovlivňujeme životní prostředí?

Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK vyplývá, že více než tři čtvrtiny internetové populace (78 %) přemýšlejí, jak ovlivňují životní prostředí a zároveň věří, že způsob, jakým nakládají s odpadem, má nějaký smysl. Mladí lidé do 30 let přemýšlejí častěji o tom, jak svým působením ovlivňují životní prostředí. Naopak starší generace (45-60 let) častěji věří, že způsob, jakým nakládají s odpadem, má nějaký význam. To znamená, že zatímco mladí o třídění více přemýšlejí, ti starší to častěji rovnou vykonají. Tendence k „zelenému myšlení“ je častěji patrná u vysokoškolsky vzdělaných lidí z větších měst.

Většina lidí třídí tři základní typy odpadu (plast, papír a sklo), méně než polovina pak nápojové kartony a jedna třetina ještě kov a rostlinný odpad. Polovina lidí se domnívá, že třídění odpadu znesnadňují přeplněné kontejnery, jejich nízký počet či dostupnost od bydliště. Další bariéry shledávají v lenosti či bezohlednosti lidí a nízké informovanosti o správném třídění odpadu. Ženy zmiňují i problém s nedostatkem místa a považují za neestetické mít v domácnosti více košů na tříděný odpad.

Výzkum agentury STEM/MARK porovnával i deklarovanou a skutečnou znalost – jakým způsobem správně třídit odpad. Nejčastěji lidé svou znalost hodnotili jako střední (57 %) nebo vysokou (35 %). I skutečná znalost, kde lidé rozeznávali barvy jednotlivých základních kontejnerů (plast, sklo a papír) je vysoká (79 % lidí označilo správně všechny tři barvy).

Znalost ale není všechno – důležitá je i ochota. Polovina lidí uvedla, že je ochotna ujít se tříděným odpadem ke kontejneru vzdálenost do sta metrů. Méně než polovina pak vzdálenost do 500 metrů. Delší vzdálenost než 500 metrů už jen necelá desetina lidí. Ochota či motivace klesá také kvůli nedůvěře k dalšímu nakládání s tříděným odpadem. K tomu jeden ilustrující citát: „Nakonec stejně přijede auto a vysype vše dohromady, takže si kolikrát říkám, že to opravdu nemá cenu třídit.“

Z výpovědí internetové populace je cítit určitá apatie. Na otázku – jak zlepšit situaci nakládání s odpadem, nepřišla více než polovina lidí s žádným nápadem. Necelá jedna pětina se pak domnívá, že je třeba větší množství specifických kontejnerů a častější vyvážení. Pouze jedna třetina lidí se totiž domnívá, že počet kontejnerů je plně dostačující. Část lidí (14 %) se domnívá, že zlepšení situace může spíše napomoci větší informovanost a finanční motivace lidí, kteří třídí odpad poctivě.

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 512 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.

Reklama vadí především v městských centrech

Problematika tzv. „vizuálního smogu“ začíná rezonovat ve veřejných debatách stále častěji a proto se agentura STEM/MARK zeptala na názor i české internetové populace. Kde je reklama nejčastěji zaznamenávána a v jaké formě? Na jakých místech může působit nevhodně? A kolik reklamních sdělení přibližně zaznamenáme? Právě na tyto otázky hledala v říjnu 2016 odpověď agentura STEM/MARK.   graf2

Pokud chceme porovnat, kde nejvíce reklamu registrujeme, ukazuje se, že kromě bezkonkurenčního působení reklamy v médiích (kde ji nejčastěji zaznamenávají 2/3 dotázaných), má významný účinek i reklama venkovní, tedy na ulicích, silnicích či v prostředcích hromadné dopravy. Reklamou ve veřejném prostoru se cítí být nejčastěji oslovována polovina respondentů. A pro téměř polovinu internetové populace (46 %) je reklama dokonce všude. Zároveň existuje souvislost mezi pocitem „všudypřítomné“ reklamy a obecně negativnějšímu naladění vůči reklamám. To může naznačovat, že lidé dokážou tolerovat reklamu spíše v médiích, kam je přístup dobrovolný, ale už mají problém s tím, když se vnucuje do jejich každodenního života.

Podle výsledku výzkumu agentury STEM/MARK tento předpoklad podporuje i tvrzení poloviny internetové populace (49 %), která uvádí, že jí reklama ve veřejném prostoru skutečně vadí. Reklama ve veřejném prostoru vadí méně ženám, což souvisí s jejich častější zálibou v nakupování, díky které dokážou být k reklamě tolerantnější. Naopak víc vadí lidem s VŠ vzděláním. Důvody, proč reklama ve veřejném prostoru vadí, častěji zpochybňují samotný výskyt této reklamy (nevhodné umístění v dané lokalitě, velikost plochy reklamy), méně často jsou obsahového charakteru (nízká informační hodnota, tematické zaměření či grafické zpracování). Jeden z respondentů k tomu dodává: „Reklamy by měly zůstat na internetu nebo na nástěnkách. Zbytečně ničí okolí“. Pokud jde o formu nejčastěji zaznamenané venkovní reklamy, jde hlavně o plakáty či letáky menších rozměrů (52 %), které dostihují billboardy a bannery větších rozměrů (41 %). Poslední dobou se začínají množit i elektronkové a diodové tabule (především v městských částech), lidé je ale zdaleka tak často nevnímají (pouze 4 %). Je otázkou, zda je jich skutečně stále malé množství, nebo je více ignorujeme.

Ptáme-li se, kolik reklam respondenti zaznamenali za poslední 3 dny, odpovědi se pohybují v průměru okolo 10-20 reklam. Více reklam zaznamenávají muži než ženy, mladší generace než starší a lidé z větších měst (charakteristická je především Praha) než venkova. Opět se potvrzuje souvislost mezi množstvím reklamy, které člověk vnímá, a jeho naladění vůči reklamě. Lidé s pozitivnějším vztahem k reklamě a nakupování deklarují méně zaznamenaných reklam, než lidé s opačným postojem. A ještě citát: „Vadí mi, že člověk už nemůže v klidu ani projit po ulici, aniž by se někdo nesnažil zmanipulovat mu mozek reklamou“.graf3

 

Mezi nejčastější veřejná místa, kdy lidem umístění reklam vadí, patří náměstí (59 %), veřejné budovy (55 %) a okolí silnic (54 %). Dále vadí reklama „na lidech“ (ve smyslu chodící živé reklamy) a u okrajů městských či venkovských oblastí. To může souviset i s tím, že mimo město hledají lidé většinou více klidu. V této souvislosti by více než polovina lidí (58 %) byla dokonce ochotná podpořit případnou iniciativu za regulaci venkovní reklamy. Úspěch by sklidila především u mužů, mladších lidí a vysokoškolsky vzdělané populace. Důvody podpory této případné iniciativy nejsou pouze zdravotně-bezpečnostní, ale i určitá touha po vzhledově atraktivnějším prostředí. Jeden z dotazovaných v této souvislosti dodává: „Raději vysázené květiny a stromy než velké billboardy“.

 Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování se zúčastnilo 511 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.