AAAAMonthly Archives: Duben 2016

Ukončení těžby na Karvinsku

STEM/MARK:
75 % obyvatel Karviné by se pokusily zachránit těžbu uhlí v Moravskoslezském kraji, čtvrtina nikoli

Téměř všichni dotázaní (99 %) se obávají následné nezaměstnanosti vedoucí až
k exekucím (93 %)

Další možné negativní dopady ukončení těžby z pohledu dotázaných

  • pokles kupní síly obyvatel (89 %)
  • nárůst kriminality (86 %)
  • úpadek dalších firem v regionu (82 %)
  • rozpad některých rodin (81 %)
  • sociální nepokoje (80 %)
  • alkoholismus (78 %)

Současná situace kolem společnosti OKD vzbuzuje mnoho otázek ohledně budoucnosti Moravskoslezského kraje a případných dopadů ukončení těžby uhlí na Karvinsku. Agentura STEM/MARK provedla průzkum mezi obyvateli Karviné. Tři čtvrtiny z nich by se pokusily těžbu zachránit a zachovat tak pracovní místa. Téměř čtvrtina by další ztrátovou produkci uhlí nepodporovala a neefektivní fungování firmy ukončila.

Malá část oslovených (3 %) nemá pro rozhodnutí dostatek informací, proto se nepřiklání k žádnému z řešení.

Nejde jen o přítomnost
Pokud jde o společenské dopady případného ukončení těžby uhlí na Karvinsku, téměř všichni dotázaní se obávají budoucího zvýšení nezaměstnanosti a s tím souvisejících hrozících exekucí majetku.
Většina respondentů výzkumu STEM/MARK také očekává negativní dopady ve formě poklesu kupní síly (89 %) nebo růstu kriminality (86 %). Obyvatele by nepřekvapily ani sociální nepokoje nebo nárůst spotřeby alkoholu v místě, zejm. kvůli pocitu bezvýchodné situace. Někteří lidé očekávají i přímý vliv na své rodiny, polovina očekává zhoršení pocitu bezpečí v běžném životě, obtíže při hledání zaměstnání v lokalitě a zhoršení životní úrovně.

Kdo má problém řešit? Kdo se má zapojit do jeho případného financování?
Do řešení současné problematiky Karvinska je podle dotázaných ve výzkumu STEM/MARK zapojeno mnoho různých subjektů. Kromě vlastníků také hornické odbory, vláda, ministři, poslanecká sněmovna, vládní strany či Moravskoslezský kraj aj. Obyvatelé Karvinska se však shodují, že zasahovat a vyřešit situaci by měly pouze dva ze zúčastněných subjektů – vlastníci společnosti a vláda.
Mladí lidé do 30 let jsou ve svých názorech vyhraněnější než zbytek populace. O problematiku související s ukončením těžby uhlí se sice výrazně méně zajímají, o to silněji ale zastávají názor o nezbytné intervenci státu nebo kraje do záchrany těžební společnosti a tím pracovních míst.

Průzkum byl realizovaný 7. dubna 2016 agenturou STEM/MARK na vzorku 300 respondentů reprezentujících dospělou populaci Karviné.

Kontakt: Jan Tuček,

Čeští pacienti a lékaři chtějí rozhodovat společně

STEM/MARK pro mobilní hospic Cestu domů realizoval další výzkumný projekt, který se tentokrát zabýval vztahem českých lékařů a pacientů, přáními na konci života a znalostí právních nástrojů, jež by jim měly pomoci jejich představy naplnit.

STEM/MARK výzkum uskutečnil v loňském roce na reprezentativním vzorku populace čítajícím více než tisíc lidí. Dotazovány byly rovněž čtyři stovky lékařů vybraných specializací, které se nejčastěji potkávají s pacienty s vážným ohrožením života (onkologie, intenzivní medicína, neurologie, hematologie, geriatrie aj.). Výzkum byl doplněn o deset hloubkových rozhovorů s praktickými lékaři.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že lékaři i veřejnost by si přáli, aby se vzájemná komunikace zlepšila a aby volba léčby v případě vážné nemoci byla společným rozhodnutím. Myslí si to dvě třetiny lékařů a polovina české veřejnosti. Většina veřejnosti (69 %) se však domnívá, že do výběru terapie jakožto pacienti zasahují minimálně. Jedním z důvodů je i to, že lidé o svých přáních zpravidla s nikým nemluví. Lékaři se pak často snaží při jejich záchraně využít všechny dostupné možnosti současné medicíny, a to i ve chvíli, kdy už nemá smysl život pacienta uměle prodlužovat. 75 % lékařů se tak setkalo s tzv. marnou, neúčelnou léčbou, která pacienta zatěžuje rizikem dalších komplikací či zbytečným strádáním. Obě strany – lékaři i veřejnost – by přitom chtěly to samé: aby se pacienti více podíleli na rozhodování o své léčbě. Za optimální to považuje majorita lékařů (78 %).

Nejen, že lidé o svých představách o konci života nemluví, naprostá většina z nich ani nezná právní nástroje, které jim mají umožnit, aby se jejich přání ohledně léčby splnila, i v případě, kdy o sobě nebudou schopni rozhodovat. Jedním z právních nástrojů je tzv. Dříve vyslovené přání, které je součástí českého zákona o zdravotních službách od roku 2011. Jde o právní dokument, který si člověk může sepsat v případě, kdy se obává, že v budoucnu nebude schopen o další léčbě rozhodovat, a přitom už v současné době ví, co by si přál, nebo naopak nepřál. V tomto případě jej o jeho rozhodnutích musí poučit jeho praktický nebo jiný ošetřující lékař – onkolog, neurolog nebo paliatr, aby bylo jasné, že pacient spolu se svým rozhodnutím přijímá i důsledky.

Přímou zkušenost s Dříve vysloveným přáním – ať už vlastní nebo zprostředkovanou – mají zatím jen 4 % populace. Zhruba 13 % české společnosti deklaruje alespoň nějaké povědomí o tomto právním nástroji, zpravidla jej však zaměňuje s poslední vůlí.  Přesto lidé většinou pokládají za důležité mít takové pokyny sepsané (68 %).

Podrobnější výsledky tohoto výzkumu, ale i předchozích společných výzkumů STEM/MARK a Cesty domů z let 2011 a 2013, najdete přehledně zpracované na stránce data.umirani.cz